| Letosni turistiku jsme se rozhodli smerovat na Juru, kdyz nam tam v minulych letech nepralo pocasi. Trochu jsme to tam uz z predchozich let znali, takze jsme se tento den moc nezdrzovali a vyrazili brzy rano kolem jedenacte hodiny smer Vallorbe. Po dosazeni parkoviste to bylo docela zajimave: vsechny turisticke cesty byly znaceny cervene. Konec nudy, rekli jsme si a nastoupili zvolenou trasu smerem na Les Epoisats. Prvni cast cesty byla turisticky prijemna, dalsi cast bylo strme stoupani kamenitou cestou. Ta pak pokracovala primo turistickou dalnici (cesta s vyjetymi stopami po automobilech), postupne se zuzujici, posleze se dvoustopa cesta zmenila na jednostopou, zacala byt zarostla a po prechodu pres potok uz to byla jenom stezicka. Po nekolika dalsich desitkach metru a celkem asi hodine cesty od startu jsme se dostali do louky zarostle bylim zvicim lidske postavy a posleze usoudili, ze tudy cesta dale nevede. Proto jsme se stejnou cestou vratili k parkovisti a vydali se pak opacnym smerem k pramenu reky Orby, protoze jsme meli pocit, ze turistickeho vykonu bylo dosazeno, s potesenim vyfotili velmi zajimave misto pramenu reky a vyrazili zpet do sveho docasneho domova s myslenkou na vychlazene pivo. I tohoto dne bylo dost teplo. |
